Historie chovatelské stanice rottweilerů Arae Flavia

O rottweilery jsem se začala zajímat ve svých 15 letech, kdy jsem poznala prvního rotvajlera, byl to policejní pes a jmenoval se Bonzo. Vzpomínám si, že otec byl Ex v. d. Gruberheide a matka Arda Hučivá Desná. Nemohla jsem mít vlastního psa, a proto jsem cvičila (tak se říkalo, když nám majitelé dovolili přicházet za určitým psem, venčit ho, cvičit ho, apod.) krásnou fenečku NO Hutzi Zde-Zar, na kterou dodnes často vpomínám. V 18 letech jsem si jela pro svého prvního rottweilera. Dovezla jsem si od p. Lohniské Uxu Kralický Sněžník CS (Ronny Kralický Sněžník x Elis Virzen). Po všech splněných podmínkách v RTW klubu jsem Uxinku uchovnila a žádala o chovatelskou stanici. Byla mi uznána chovatelská stanice "od Juhásů". Posléze na to jsem Uxu kryla psem Buddym od Březiňského rybníka CS. Narodila se nám první štěňátka. Uxinka měla velmi dlouhý a těžký porod, přesto se nám povedlo odchovat dvanáct štěňat. Štěňata pěkně vyrostla, dosáhla dobrých výstavních i pracovních výsledků. S Uxou jsme se zúčastňovaly různých psích akcí, výstav, táborů, apod. Na co ale vzpomínám nejraději, byl tábor RTW, který se konal v Týnci nad Labem pod vedením Fandy Šmída a jeho ženy Lenky. Tady jsem se rozhodla rozrůst naši "rodinku" o dalšího rotvajlera. Po všech možných doporučeních jsem si koupila fenku Coru (Cyru) Cacho po Amoru Bohlidasmet a feně Anny Ji-Ka-Li. Po roce 1993 každý chovatel a majitel chovatelské stanice musel zažádat o registraci své stanice v rámci FCI. Bohužel, má stanice byla v podobném názvu již registrována. Po dlouhém zvažování jsem přišla na název ARAE FLAVIAE. Takto se jmenovalo v dávných dobách město Rottweiler v Německu. Můj nový název chovatelské stanice v rámci FCI zněl "ARAE FLAVIA", můžu říct, že jsem byla ráda a hlavně jsem byla překvapená, že tento název nikdo nemá. Přišla doba, kdy Cyrunka dospěla ve velkou slečnu a my vybírali vhodného pejska. V lednu 1998 se narodilo ze spojení Cora Cacho x Ford Černý panther pět malých rotvíků. V této době (aby toho nebylo dost...) jsem přivezla z Čech skoro čtyřletého psa Akima ze Žďáru, jela jsem se na něj jen podívat, a jelikož byl po Amoru Bohlidasmet (a tohoto psa jsem měla velmi ráda pro jeho výbornou a milou povahu) bylo přes všechny zákazy rozhodnuto. Dnes vím, že to bylo velmi odvážné, ale oba jsme to zvládli na jedničku. Po vzájemném seznamování jsme začali cvičit, úspěšně skládat zkoušky z výkonu a jezdit po výstavách. 

Chtěla bych poděkovat všem co mi pomáhají či pomáhali, bez pomoci svých nejbližších a přátel bych to takto nezvládla. Takže, především děkuji Ti maminko, že jsi mi neschovala mé peníze na Uxu, tak jak jsi to udělala rok předtím, když jsem si měla jet pro rotvíka až na Slovensko, ne opravdu, na to jsem už dávno zapomněla, děkuji Ti za vše, kolikrát jsi trpěla, rozčilovala se, i brečela.... Minimálně dva roky jsi musela strpět moje dvě holky v paneláku. Nejhorší snad bylo, když jsi po venčení Cyrunky skončila v nemocnici na operaci s kolenem. Ale vím, že jsi byla ještě zapálenější blázen do psů než já.... Taky nemůžu zapomenout poděkovat svému muži, ten to "odnesl" a odnáší ze všech nejvíc..... žije se mnou. Vždy, když potřebuji,  pomáhá mi, za to moc děkuji. 

L. Fialová - 1999 Jak dál se daří našim pejskům a co je u nás nového, se dozvíte, když si prohlédnete naše stránečky...